středa 17. ledna 2024
Anděl mě vezme do Medjugorje – Podruhé
Zpráva Valentině Papagně v Sydney, Austrálie 23. listopadu 2023
Tuto zprávu obdržela dne 23. listopadu 2023 a nebyla dosud zveřejněna.
Ráno, když jsem modlila, přišel anděl. Usmíval se a byl velmi šťastný. Řekl: „Pojď se mnou. Hádáš, kam jedeme? Jedeme do Medjugorje!“
Zaskočena a radostná jsem řekla: „Medjugorje znova?“
Náhle se ocitli u kostela sv. Jakuba. Viděla jsem mnoho lidí venku — někteří seděli, jiní chodili a další stáli kolem. Zpočátku si myslela, že jsou to všichni živí lidé.
Potom anděl řekl: „To jsou všechny duše. Můžeš s nimi sdílet a mluvit.“
Byla tam skupina žen, které se přiblížily. Jedna žena řekla: „Mám velkou lítost. Do Medjugorje jsem přijela několikrát (poutníky), ale nikdy nepožádala a nepoptávala naši Paní o to, proč sem přišla. Byla jsem příliš pyšná a stydlivá, abych požádala. Proto se vracím sem nyní. Můžete mi prosím pomoci?“
Řekla jsem: „To byla dokonalá příležitost, když jste byli ve kostele, mohli byste požehnat Pánu, aby vás uzdravil. Pán nebere na vědomí, že ho požádáte. Neměli byste být tak pyšní, abyste žádali. Proto jste přišla na pouť.“
Řekla: „Ne, nevěřila jsem a nevířila, že uzdravení může přijít na tomto místě, a kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu zemřela. Nyní sem přicházím a lituji, že ho nepoptávala.“
Znovu jsem jí řekla: „Měli byste jej požádat, když jste byli ve kostele.“
Řekla: „Neměla jsem dost odvahy a bála se, že mi neposlechne.“
„Ano, poslechnul by vás,“ řekla jsem.
Stávala jsem tam a mluvila s ní, a nedaleko mého levého ramene byl kostel sv. Jakuba. Řekla jsem jí: „Pomohu vám a modlím se za vás.“
Poté přišel muž, který vypadal asi padesát let. Přiblížil se ke mně i on a řekl mi, že když byl naživu, měl rakovinu plic. Taky do Medjugorje přijížděl na pouť.
Stěžoval si: „Byl jsem tak nemocný, že jsem nedýchal. Vydal se z Medjugorje stejně jako když sem přišel — stejný — nic se nestalo.“
Zeptala jsem se ho: „Požádali jste o uzdravení?“
„Ne, moc ne. Myslel jsem si, že moje přítomnost tam mě uzdraví.“
Náhle anděl přinesl malý talíř se svátou vodou. Ponořila jsem do ní ruku a lehce ji namazala na jeho hrudník, poté mu zalévala záda.
Jeho duše stále nesla nemoc viny za to, co neudělal správně, když byl naživu. Nebyl v pokoji, protože nedůvěřoval, že ho Bůh uzdraví.
Když jsem mu třel svatou vodu na hrud a záda, vzhlédl jsem k Nebi a modlil se následující modlitbu:
Ať Pán Ježíš uzdraví tě od všech tvých vinností a nemocí
A skrze svou milost a lásku, ať ti přinese do svého nebeského domova.
Odpočívaj v pokoji
Po tomto modlitbě vyglédal mnohem štěstíji. Řekl: „Cítím se nyní tak dobře. Cítím se v pokoji. Cítím se, jako bych byl znovuzrozen.“
Myslel jsem si, ‘Nikdy jsem nevěděl, že mám tuto milost uzdravovat.’
Pán Ježíš mi dal milost, abych ho uzdravil duchovně. To neznačí, že byl uzdraven z rakoviny, protože již s ní zemřel. Byl uzdraven duchovně od viny, kterou trpěl.
Byly tam mnohé jiné duše se podobnými příběhy — chodící nebo stojící kolem kostela. Když byli naživu, přicházeli do Medjugorje s nemocemi, ale nevěřili, že je Bůh může uzdravit. Po smrti jim bylo řečeno, že kdyby jen požádali o uzdravení, když byli v kostele, mohli by být obnoveni k zdraví. Naše Pán a Blahoslavená Panenka by je uzdravili.
Říkal jsem duším: „Mohli jste se i vzhlédnout ke nebi a požádat Ježíše, aby vás uzdravil — on by vás uzdravil. Raduje ho, že s ním mluvíte.“
Proto tyto duše stále přicházejí do Medjugorje a čekají tam na někoho, kdo je osvobodí.
Poté v kostele jsem všechny tyto svaté duše nabídl našemu Pánu při svátosti Mše svaté.